Havlíčkovy sady

Park Havlíčkovy sady, obecně známý jako Grébovka, se rozkládá v údolní nivě potoka Botiče, na severním (k jihu obráceném) svahu údolí nad ní a přesahuje na přilehlou část Vinohradské plošiny. Výškový rozdíl mezi oběma dosahuje asi 40 m, v nadmořské výšce kolem 200m.
Jeho plochu nad meandrujícím potokem pokrývala ještě v polovině 19. století převážně pole a - už od doby Karla IV - i vinice (jeden ze starých názvů Botiče byl "Vinný potok"), místy pastviny, ale i zahrady. Už v 17. století zde hospodařila řada usedlostí.
Několik z nich i s pozemky koupil v r. 1870 podnikatel Moritz Gröbe a do r. 1887 zde dal vybudovat honosné sídlo s parkem. Podnikal při stavbě železnice Praha - České Budějovice. Zeminu, vyvezenou z Vinohradského tunelu použil k zarovnání horní pláně. Na místě usedlosti Horní Landhauska vznikla mohutná pseudorenesanční vila italského typu s vyhlídkovou terasou. Usedlost Dolní Landhauska u východní brány byla přestavěna v dům, sousedící se složitou romantickou terasou. Nad vchodem domu je deska MAURITIUS GROEBE A° DI (anno domini) MDCCCLXXI ( =1871).
Na svahu pod vilou zůstala jedna z posledních udržovaných vinic v Praze. Dnes zde pečují o 12 tisíc keřů vinné révy pěti odrůd, hlavně Rulandské modré i šedé a rakouský Dornfelder.

Jedná se o suché víno, v obchodě pod etiketou "Královské Vinohrady Grébovka", které je možno ochutnat i v obnoveném Viničním altánu s vyhlídkou na vinici i údolí. Většinu ostatní plochy pak pokrývá anglický park.
V SZ části, přiléhající k hraniční zdi, v sousedství umělých, nyní suchých jezírek, vyhovovala tehdejší módě romantická umělá jeskyně (grotta) s kašnou a sochou Neptuna, dnes vše v troskách. Jen asfaltové cestičky a zátiší dodnes lemují cementové "pařezy", jejichž kořeny slouží jako schůdky. Pražská obec v r. 1905 celý areál vykoupila a následujícího roku otevřela jako veřejný park. Usedlost Větrovka u severní brány byla zbourána a na jejím místě ve 40. letech vzniklo ve skleníku podobné stavbě vivarium s klecemi i akvárii a s produkcemi cvičených psíků. Dnes je na tomto místě upravené dětské hřiště a za ním přilehlá základna zahradnické firmy.
Dnes je Grébovka pečlivě udržovaný, dendrologicky hodnotný park. Kromě funkce "plic města" slouží k odpočinku, procházkám s dětmi, často i ke studiu a v neposlední řadě k potěšení zájemců o zeleň: dřevin zde zasvěcený napočítá 120 druhů našich i cizích.

I když se může objevit názor, že podíl oněch cizích je nadměrný, jedná se o městský park. Namátkou lze jmenovat dva druhy smrků, čtyři borovice (vč. kleče - ZSZ od vily), tři cypřišky, tři druhy dřišťálů, čtyři duby, šest javorů, pět lip, dva šeříky (též čínský), obě moruše i tsugu kanadskou.

Několik dat z historie Grébovky

1871 - 1888 Hrabě Moritz Gröbe dal vystavět rodinné sídlo na území dvou viničných usedlostí, Horní a Dolní Landhausky. Horní Landhauska byla zbořena a na jejím místě vyrostla honosná renesanční vila, vystavěná podle projektu Antonína Barvitia a Josefa Schultze. V areálu byly ještě postaveny další objekty, napomáhající provozu hlavního domu. Na ploše téměř 80 tisíc čtverečních metrů byl zřízen anglický park, v jehož západní části se nachází grotta, umělá jeskyně se skalkou, kašnou a sochou Neptuna od Bohumila Schnircha.

1905 Dědicové areál prodali tehdejšímu městu Královské Vinohrady.

1906 Park byl slavnostně otevřen veřejnosti a pojmenován po Karlu Havlíčku Borovském - Havlíčkovy sady. V Grottě byla zřízena restaurace. Samotná vila dlouho sloužila jako učební zařízení Vysoké školy lesnické.

1945 Při americkém bombardování dostala Gröbeho vila přímý zásah a požár zničil západní část.

1953 Opravená vila začala sloužit jako Ústřední Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka, který ukončil svou činnost po r. 1990.

1992 - 1999 Postupné předávání parku a jednotlivých objektů hl. městem Prahou do správy MČ Praha 2.