Horní a dolní Landhauska

Koncem 16. a počátkem 17. století vznikly na území dnešních Havlíčkových sadů dvě usedlosti, později nazývané Horní Landhauska (čp. 59) a Dolní Landhauska (čp. 60). V době svého vzniku byly známy jako Halířovský grunt. Horní usedlost byla v blízkosti místa, kde dnes stojí Gröbeho vila (čp. 58), dolní logicky níže, téměř u břehu potoka Botiče. Gröbeho vila získala své číslo popisné po usedlosti Větrovka. Ta stávala severozápadně, těsně pod usedlostí Hamáčkovou, se kterou po roce 1843 splynula. Zbořena byla v 60. letech 19. století. Situace těchto bývalých usedlostí, včetně celého území dnešních Havlíčkových sadů a potoka Botiče je dobře patrná na katastrálních plánech z přelomu 18. a 19. století.

Po třicetileté válce patřily objekty a pozemky Horní a Dolní Landhausky jezuitského řádu. Jezuité přišli za vedení později svatořečeného Petra Canisia do Prahy v roce 1556. V pražských městech si postupně vybudovali tři hlavní bašty - na Starém Městě Klementinum, na Malé Straně komplex na Malostranském náměstí s kostelem sv. Mikuláše na Novém Městě jezuitskou novoměstskou kolej s kostelem zasvěceným zakladateli jezuitského řádu sv. Ignáci z Loyoly. Nádavkem ještě získali velkou zahradu v místě dnešní Strakovy akademie. Tady při břehu Vltavy vystavěli skupinu barokních domků jako své letní sídlo, když se jim pobyt v klášteře zdál příliš těsný. Pobývali tu také nemocní nebo přestárlí členové řádu. Na bohoslužby do zdejší barokní kaple sv. Ignáce z Loyoly přiváželi zájemce z řad občanů Starého Města vlastním přívozem.
Obdobnou funkci měly až do dočasného zrušení jezuitského řádu v roce 1773 i usedlosti Horní a Dolní Landhauska. Ty své názvy získaly poté, co přešly do majetku jezuitů, vždyť pojmenování značí letní dům.

Po jezuitech se stal majitelem obou objektů , přilehlých polí a vinice Antonín Haniš z Greifenthalu. Počátkem 19. století přešly všechny tyto nemovitosti do držení Františka Václava Pachty z Rájova a do něho do majetku Kašpara Vintra. Ten pak prodal celý hospodářský dvůr s živým i mrtvým inventářem, ovocnou i zelinářskou zahradu Jakubu Vimmerovi. Když v roce 1822 baron Wimmer zemřel, vše po čase získal v exekučním prodeji pozdější dvorní rada dr. Josef Lumbe (1801-1875). Lumbe přednášel na pražské polytechnice zemědělské disciplíny a je též známý jako poslední ředitel této instituce. Historické prameny uvádějí, že jeho hlavní přínos byl především v organizační činnosti, méně v pedagogické a ještě méně v oblasti vědy. Josef Lumbe nechal obě stavení Horní i Dolní Landhausky stavebně upravit a část vinice a zahrad proměnil v sady.
V 60. letech 19. století koupil od Josefa Lumbeho Dolní Landhausku bohatý podnikatel Mořic Gröbe, a to včetně pozemků. Následně zakoupil Horní Landhausku, rovněž z pozemky. K takto získanému majetku připojil ještě části některých zahrad v nejbližším okolí a rozmáchl se k nevídanému stavebnímu a krajinářskému dílu, které mu zajistilo věčnou památku.

Zdroj: GRÉBOVKA Zelená perla Královských Vinohrad,
Josef Hrubeš - Eva Hrubešová