I. DÍL Historie Havlíčkových sadů: Moritz Gröbe skupuje pozemky

Přinášíme vám první díl historického seriálu, který se věnuje minulosti Havlíčkových sadů. Ponořte se s námi do historie jednoho z nejkrásnějších míst v celé Praze. Dnes si budeme vyprávět o období, kdy se dnešní podoba parku teprve začíná rýsovat.

Historie pěstování vinné révy na území hlavního města sahá hluboko do minulosti. K nejstarším pražským vinicím, které přestály historické zvraty, válečná tažení, rozšiřování městského opevnění či rušení zelených ploch vynucené prudkým rozvojem zástavby v nových pražských čtvrtích v průběhu 19. a na počátku 20. století, patří i Grébovka.

Město kdysi obklopené věncem zahrad a parků se v období kolem poloviny 19. století nemohlo pochlubit ničím jiným než pouhými relikty někdejší bohaté zeleně. Jednou z posledních zelených oáz bylo i území na jižním svahu potoka Botiče. Několik posledních a pozapomenutých vinic a zahrad, které se zde, na pomezí tří obvodů – Vršovic, Vinohrad a Nuslí, nacházely, se v průběhu 60. let 19. století a v letech následujících stalo svědky významného přerodu.

obrázekV tomto období odkupuje od dr. Lumbeho Dolní Landhausku i s pozemky podnikatel německého původu Moritz Gröbe. Zanedlouho k nově nabytému majetku připojuje pozemky s objektem Horní Landhausky a posléze skoupil i části některých zahrad v jejich bezprostředním okolí – vinice vondračku, Hamáčkovku a Gründwaldku. Získal tak areál nebývalých rozměrů rozkládající se na ploše 12 hektarů, který se do tváře Prahy zapsal nejen svojí rozlohou, ale i náplní. Vila postavená na expomovaném místě při kraji prudkého svahu osázeného vinnou révou a spadajícího do údolí potoka Botiče se stala dominantou celého areálu. Nenajdeme příliš mnoho podobných míst, v nichž by se jejich tvůrcům podařilo tak přesvědčivě znovuzpřítomnit ideu renesanční vily zasazené uprostřed kultivované zeleně a doplněné o malebné stavby, v nichž se život odehrává v režimu nezávislém na hlavním sídle. Podoba Gröbeho vily a jejího okolí je odrazem snů a uměleckých ambicí člověka, o jehož osobním životě není příliš mnoho známo.

Přesto – o tom, co známe, budeme psát v příštím díle našeho seriálu.