IV. DÍL Historie Havlíčkových sadů: Kdo se podílel na plánech Gröbeho vily?

Podíl obou zmíněných architektů – Antonína Barvitia a Josefa Schulze – na projektování jednotlivých staveb není zcela jednoznačný a prameny v tomto ohledu příliš nápomocné nejsou. Většina architektonické dokumentace postrádá dataci, některé plány jsou datovány roku 1881, jiné roku 1882 a další, jak již bylo řečeno, až roku 1888. Autorem převážné většiny nákresů k vile, oplocení, Grottě a části zahrady byl Antonín Barvitius. Naopak autorskou ruku Josefa Schulze lze spojit převážně s interiéry Gröbeho vily, Viničním altánem, skleníky a Pavilonem.

Osobnosti podílející se na budování Gröbeho vily a přilehlého areálu patřily v 80. letech k prominentním tvůrcům a špičce ve svých oborech. Oba architekti, jak Antonín Barvitius, tak i Josef Schulz, tvořili v neorenesančním stylu, pro nějž se východiskem stal osobitě cítěný a romanticky transformovaný sloh italské renesance. Barvitiova slohová orientace byla podepřena studiem na víděňské akademii a dlouhodobým italským pobytem, během kterého měl možnost, jak dokládají dochované kresby, se důvěrně seznámit se stavbami italských paláců, římských a pompejských antických domů a s renesančními vilami. Jeho stavby, realizované již na domácí půdě, dokládají jeho silné zaujetí dílem geniálního italského architekta Andrey Palladia, které se odráží nejenom v dílčích motivech jím navrhovaného architektonického tvarosloví, ale i v celkovém pojetí staveb.

Neméně významnou osobností české umělecké scény konce 19. století byl i jeho kolega Josef Schulz. Ani jeho neminulo vídeňské školení na Akademii výtvarných umění v ateliéru architektů Eduarda van der Nülla s Augusta Sicarda von Sicardburg. Na ně navázala téměř tříletá cesta po Itálii. Jeho dílo – Národní muzeum, Národní divadlo, Rudolfinum či Uměleckoprůmyslové muzeum – hovoří za vše. O ctižádosti Moritze Gröbeho zařadit se po bok významných mecenášů své doby svědčí i jména dalších umělců, které k výzdobě své vily či přilehlých zahradních budov povolal. Za všechny zmiňme například sochaře Bohuslava Schnircha či malíře Antonína Liebschera či Viktora Barvitia (mladšího bratra architekta Antonína Barvitia), jejichž jména jsou skloňována v souvislosti s malířskou výzdobou exteriérů i interiérů vily.